Je to jen hledání, svět nových možností.

V písni „Mys dobrých nadějí“, zpívá Hanka Zagorová o porozchodovém čase. Zpívá o trápení, vzpomínkách ale i o budoucnosti. Celá píseň je krásná, mě však zaujala tato pasáž: „Je to jen hledání, svět nových možností.“ Když zůstaneme sami, přestanou platit veškeré nám doposud známé rovnice života. Chceme-li dál žít podle starého uspořádání, podle starých rovnic, tak to nefunguje. Období počátku samoty je především obdobím velkých změn v našem životě. Měníme možná bydliště, způsob života, vídání se s dětmi. Mění se i přátelé kolem nás. Nic není jako dřív. Je to čas nových možností.

Všechny tyto změny nás v počátku mohou zaskočit. Člověk nerad něco mění, nerad se přizpůsobuje novým okolnostem  a celkově nerad  mění to, na co byl doposud zvyklý. Máme rádi kolem sebe známé lidi, známé věci a známé situace. Když nevíme co bude dál, necítíme se dobře. 

Jak co nejlépe projít tímto obdobím?

Počítat s tím, že se hodně věcí změní

Rozvod nebo rozchod po dlouhodobém vztahu je  odborníky považován za jednu z nejvíce stresujících událostí v životě. A to právě kvůli množství změn, na které si člověk musí zvykat. Pro většinu lidí je jakákoli změna stres. A tady je jich opravdu hodně. Pomůže nám, když se změnami budeme počítat, když nebudeme očekávat, že všechno bude jako dřív. Když budeme otevřeni změnám a novým výzvám a budeme hledat pozitiva, která nám tyto změny mohou později přinést.

Například finanční ztráta. Do budoucna nám může přinést ještě větší peníze.  Budeme mít možnost dělat kariéru nebo rozjet své podnikání. Často nám nic jiného nezbude, než  se ponořit naplno do práce.

Střídavá péče, to je bolest mnohých rodičů, především matek. Znám mnoho párů, kteří si to nakonec pochvalují. Ani jeden z rodičů není přetěžován péčí o děti. Oba získají čas pro sebe i pro svůj osobní  život, na který by při plné péči neměli vůbec čas.

Osamělost vede k tomu, že začneme svůj život plnit novými činnostmi, koníčky i novými přáteli. Z nudy se člověk leccos naučí. Objevujeme nové zdroje radosti.

Samostatnost. Být na všechno sami. To nás může zpočátku děsit. Je to ale konečně možnost rozhodovat o svém životě bez vlivu druhého člověka. Dělat samostatná rozhodnutí a dělat to, co skutečně chceme my a co nás baví. Navíc je to možnost, naučit se věcem, které jsme doposud nepotřebovali umět.

Uvědomit si, že skončila jen další etapa našeho života

Náš život se skládá z několika významných životních etap.

  •          Dětství.
  •          Mládí.
  •          Období manželství a budování rodiny.
  •          V některých případech tady nastává ještě jedno období. Rozvod. 
  •          Odchod dětí – opouštění hnízda.
  •          Konec produktivního života a nástup do důchodu.
  •          Stáří.

Přechod z dětství k mládí a z mládí  do období budování rodiny je velmi radostné, toužebně to očekáváme a těšíme se na všechno nové. Ty pozdější přechody už tak radostné nejsou. Rozvod je prvním z nich. Také proto ho často tak těžce neseme. Nezapomínejme však na to, že nás čeká ještě několik takových přechodů. Budeme ztrácet  a nebudeme vědět co získáme. Nebudeme vědět, co bude dál.

Na první pohled to vypadá, že to nejlepší a nejkrásnější máme jen v první půlce života. Je to období růstu, získávání a obohacování našeho života.  Nové věci přicházejí do našeho života tak nějak samy a řekla bych, že jen dostáváme. V těch dalších obdobích, jakoby život říkal: „Teď už je to na vás. Všechno co vás těší, si už dokážete najít sami.“

Lidé prožívají radost i po odchodu dětí i po skončení produktivního věku. První co získávají, je většinou čas. Mnohem víc volného času, který mohou trávit s přáteli, cestováním, mohou se věnovat konečně svým koníčkům, stavějí domy, budují zahrady. Užívají si vnoučat, někdy mnohem víc než vlastních dětí, na které čas neměli.

Často jsou také lépe finančně zabezpečení. Před důchodem mají někteří nejvyšší příjmy ve svém životě a nejnižší výdaje. Váží si mnohem víc života, zdraví, přátelství i rodiny kolem sebe. Nahromaděná moudrost jim dává schopnost ocenit na životě to krásné  a radovat se z maličkostí. Moje babička i maminka říkávaly, že život si začaly užívat teprve po padesátce. Už měly dostatek peněz i času a nemusely se tolik ohlížet na druhé.

Pokud se nám tedy stane, že náš rodinný život skončil rozvodem, musíme předčasně složit tuto zkoušku zralosti. Musíme se učit hledat nové zdroje radosti a štěstí. Většina lidí je nakonec najde. Někteří vybudují ještě novou rodinu. Někteří si jen najdou nového partnera, se kterým si užívají život a někteří najdou radost a štěstí, i když zůstávají sami. Není to žádná konečná stanice. Ta je ještě hodně daleko.

Hledat nové zdroje radosti a štěstí

I tady se podívejme na různá období v našem životě. Když jsme byli dětmi, udělalo nám největší radost, když jsme jeli někam na výlet, dostali jsme panenku, vysněné autíčko nebo kolo. Tetelili jsme se radostí nad sladkostmi nebo jsme prožívali štěstí při nějaké hře na louce u potoka.

V mládí nám dělalo radost jakékoli značkové oblečení, které se nám podařilo někde sehnat, desky našich oblíbených interpretů nebo takový kazeťák, to bylo něco! Maturita, řidičák, motorka, první dovolená bez rodičů, to všechno nás dělalo šťastnými. Rádi na to vzpomínáme, ale posunuli  jsme se dál. Už po těch věcech  netoužíme. Je to jen krásná nostalgická vzpomínka.

Pak jsme se radovali z prvního bytu. Spali jsme možná na matraci, měli dva hrnky na kávu a něco jsme si vyrobili nebo ušili. Sehnali jsme si hezký kočárek pro dítě. My mámy, jsme něco ušily podle Burdy a měly jsme obrovskou radost. Sehnali jsme si džíny v Tuzexu. To bylo štěstí v chudé chaloupce. Dnes si to všechno můžeme kdekoli koupit za pár korun. Zdroje radosti jsou jiné.

Chci tím říct, že každé období i  každá doba, má své radosti a to co nás dělalo šťastnými v minulosti, po tom už netoužíme z celého srdce. Po autíčku, po panence ani po plakátu  naši oblíbené kapely. Od určitého věku už ani netoužíme po tom, mít děti. Všechno pomine. Jen je třeba tomu dát čas.

Na tomto světě, jsme mimo jiné také proto, abychom ochutnali různé chutě života a pokud nějaké období v našem životě končí, je třeba se posunout dál. K další ochutnávce. Nestát sami sobě v cestě. Nelpět na minulosti, na starých radostech. Neuvíznout na místě, ale hledat nové poklady. Věřit, že stále jsou před námi nové šťastné chvíle.

Život nás posunul do vyšší kategorie a chce po nás, abychom už byli trochu vynalézaví, trochu víc autentičtí, víc jedineční a abychom hledali poklady, které nejsou pro všechny stejné, ale jsou ušité na míru právě nám. Proto už je nedostáváme jen tak.

Musíme hledat, zkoušet a ověřovat si na vlastní kůži, co nám vyhovuje a co ne. Vůbec to není horší. Naopak. Můžeme si vybírat z široké palety, kterou nám život nabízí. Nacházíme poklady, které jsou určené právě pro nás. A tak, až budete přemýšlet co dál, jestli ještě najdete štěstí, podívejte se na to z jiného úhlu.

Máte možnosti a vybíráte si. Už nejedete podle kopíráku. Škola, svatba, děti. Teď se před vámi rozprostírá nekonečné moře možností. Takže když to nevzdáte a proměníte se zase v mladého průzkumníka, hledače pokladů, své štěstí najdete, ať má jakoukoli podobu. Poznáte ho. Vaše srdce vám to ukáže. 

 

Solitér je pro mě ten, kdo umí být sám. Může zářit jako diamant nebo působit jako nádherný majestátní strom. Žít jako solitér a samostatně komponovat svůj život je pro mě jistý druh umění. Inspiruji druhé, aby našli nové zdroje štěstí a radosti. Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.