Solitér je pro mě ten, kdo umí být sám.

Může zářit jako diamant nebo působit jako nádherný,majestátní strom.

Žít jako solitér a samostatně komponovat svůj život je pro mě jistý druh umění.

Inspiruji druhé, aby našli nové zdroje radosti a štěstí.


Můj  příběh

Dnes je můj život plný pohody, spokojenosti, rozmanitosti a pro mě velmi důležité jistoty.
Každý den se těším na něco nového, dokáži se bláznivě nadchnout a můj seznam toho, co chci zažít, co chci poznat, které země chci navštívit je hodně dlouhý .

Život Samotářky nebyl na seznamu mých přání ale nakonec jsem jejímu kouzlu podlehla natolik, že dnes  s úsměvem říkám.

  • Samota je dar a ten, kdo se naučí žít s paní Samotou, pozná to, co ostatním lidem zůstane utajeno.
  • Samota je cesta do hlubin naší duše, kde zjistíme, kdo doopravdy jsme a co chceme.
  • Samota je nejlepší přítel a je to prostředek, který mě osobně dovedl k naplnění těch nejskrytějších snů a přání.

Vyprávím svůj příběh samotářky a popisuji svou cestu samotou jako žena po rozpadu vztahu, matka dětí, které opouštějí hnízdo a osamělý člověk v neznámém městě, pracující z domova.

Inspiruji druhé aby se samoty nebáli, získali z tohoto období co nejvíce a našli nové zdroje radosti a štěstí .

Jak to začalo 

Dříve jsem měla kolem sebe pořád plno lidí. Manžela, děti, přátele, rodinu.
Pracovala jsem jako manager komerční budovy a i tam jsem se pořád pohybovala mezi lidma.

Jak moc jsem si přála být alespoň chvíli sama.

Přání jsou ale zrádná a často se plní tak, jak jsme to teda vůbec, ale vůbec nechtěli. A tak se stalo, že  děti postupně  opouštěly hnízdo, manželství se rozpadalo a já přišla o práci.
Zůstala jsem  bez – bez - bez. Všeho a všech.

Ujasnila jsem si priority. Musím někde bydlet, něco jíst, platit dluhy, které jsem si odnášela z manželství a na to potřebuji peníze. Žila jsem na Ostravsku, kde to s pracovními možnostmi nebylo jednoduché. Nezbývalo nic jiného než rodné město opustit a  začít od nuly v Praze. Ve věku, jak já s oblibou říkám, kdy už jsem měla třikrát  přetočený tachometr.

Veškerý svůj majetek jsem naložila do osobního auta a vyrazila jsem.

Kdybych tehdy měla věšteckou kouli, přiznám se, že bych do toho nešla.

Sama v neznámém městě  

Ocitla jsem se úplně sama v cizím městě, s cizíma lidma a bylo mi hrozně.

Ta nejhorší část ale teprve přišla. Moje nová firma po šesti týdnech zakázku zrušila a já byla uvězněná na místě, kde jsem skoro nikoho neznala. Bez přátel, bez rodiny, bez práce, bez peněz a navíc bez možnosti se vrátit.

Dostala jsem se do fáze, kdy se mi opravdu moc stýskalo po všem z minulosti. Kdybych tehdy mohla, vrátila bych všechno zpět, protože stesk a smutek byly nesnesitelné. Dobře si pamatuji ten pocit. Slyšela jsem i tlukot vlastního srdce a to ticho, to bylo šílené. Cítila jsem se opuštěná, zapomenutá, nemilovaná a naprosto zbytečná.

Nikdy předtím jsem netušila, jak je pro mě důležitá taková maličkost jako třeba  potkat na ulici někoho známého a říct mu  "Ahóóój  jak se máš?" 

Všechny tváře na ulici byly neznámé. Všechna místa byla pro mě neznámá. Nic - kde bych se napojila vzpomínkou. Žádný záchytný bod. Nic, kde bych nasála něco hlubšího  z mé minulosti. Jen prazdnota a neznámo.

Co budu dělat ?

Naštěstí první sloveso na mém seznamu je:

NEVZDAT SE ! NIKDY SE NEVZDAT !

DOKUD NEVYZKOUŠÍM VŠECHNY MOŽNOSTI.

A tak po prvním šoku a proplakané noci přislo rozhodnutí.
Najdu si jinou práci, splatím dluhy a do tří let začnu žít život podle "svých" představ. To byl ten lehčí úkol.

Těžší úkol byl, čím to prázdno uvnitř sebe vyplním a čím rozzářím svůj osobní život. Tehdy jsem si ještě myslela, že potkám nějakého pana Božského a tím se to vyřeší. Nestalo se tak a já dostala příležitost, naučit se být šťastná ve vztahu sama se sebou.

Vyprávím svůj příběh o tom, jak  jsem  formou pokusů  a omylů, krůček po krůčku:  

  • postupně samotu poznávala
  • nenáviděla ji a odháněla ji od sebe
  • jak jsem ji začala přijímat a učila se s ní žít
  • jak jsem se naučila samotě rozumět, obdivovat ji a milovat

A především, jak jsem se naučila nepromarnit toto životní období, které může, ale nemusí jednoho dne skončit.

Colors of ostrava, hudební festival 2018
Nice, Francie 2019
Bali 2018
Bali 2018
Bali 2018
Nice, Francie 2019
Autoportrét 2017