Proč zůstávají ženy samy? A mohou být bez partnera šťastné?

Téměř každá žena touží po lásce a po tom, aby měla vedle sebe parťáka pro dny všední i nevšední. Jenže hledat si partnera ve věku, kdy už nám není třicet, ani čtyřicet, není jednoduché. Nezadaných mužů zase tolik nepotkáváme a vhodných, právě pro nás, poznáváme ještě méně. Mnoho žen se tak dostává do situace, kdy nemohou najít toho pravého a zůstávají samy. Nechtějí totiž příliš snižovat svou laťku při výběru partnera, protože dobře ví, že kdyby to udělaly, nebyly by ve vztahu nakonec šťastné.

Často pak ale stojí před otázkami: „Jak žít sama bez partnera? Mohu být šťastná, když budu žít sama?“ Jak se postavit k tomu, že nemohu toho pravého najít a jak se s tím vypořádat? A proč vlastně partnera nemohu najít?

Na toto téma je dnešní článek, ale předem upozorňuji, že pokud se momentálně cítíte v samotě hodně špatně, nechte si přečtení na jindy. V článku totiž popisuji i to, s čím se ženy musí vyrovnat, než si tuto otázku položí a nerada bych svým názorem někomu způsobila ještě větší smutek. Napsala jsem jen to, co jsem ve svém životě poznala a s čím se často setkávám i u jiných žen, se kterými o jejich samotě mluvíme.

Takže, jak žít sama a být šťastná? Jak být tou pravou královnou i ve svém solitérství? Především si řekněme, že být sama není nic ojedinělého a ani to nevypovídá nic o hodnotě ženy. My, dnešní solitérky a není nás málo, jsme skvělé, i když jsme samy. Každá z nás má alespoň některé z těchto předností: Slušně vyděláváme, máme hezké bydlení, cestujeme, hezky se oblékáme, chodíme na kosmetiku, ke kadeřníkovi, na manikúru i pedikúru, voníme kvalitními parfémy a máme rády hezké oblečení. Některé máme i vlastní dům nebo auto.

Jsme zábavné, kultivované, máme přátele, své koníčky, sportujeme, rády se smějeme, některé i rády tancujeme. Čteme, sledujeme dění kolem sebe, vzděláváme se a chodíme do přírody. Muži o nás často říkají, že jsme takové pěstěné, voňavé, vyrovnané, hezky se s námi povídá, máme přehled. Jsme spolehlivé a především samostatné. Nejeden mladík se zakouká do ženy solitérky, kdy ho zralost, sebevědomí a vnitřní síla ženy naprosto očaruje… na nějaký čas. 😊

A jaké ještě jsme? Náročné. Máme celkem vysoké požadavky. Kromě vzájemné chemie, což je základ vztahu, chceme partnera pohledného, voňavého, spolehlivého, věrného, schopného vydělávat alespoň tolik, kolik vyděláváme my. Chceme partnera s uzavřenou minulostí a žádného záletníka. Nechceme lovce salónů, ale také žádného mamánka nebo takového, se kterým stále ještě cvičí jeho expartnerka a jeho děti. Upřednostníme muže veselého s milým úsměvem, laskavého a pozorného. Muže, kterého bychom si mohly vážit. Některé máme požadavky i na vzdělanost.

Navíc by bylo dobré mít nějaké společné zájmy, dobrou komunikaci a také, aby nám bylo ve vztahu hezky. Takže žádný násilník, vztekloun, urážlivec, opilec ani žárlivec. To nepřipadá v úvahu. Když jsme uvážlivé, tak víme, že nevhodné muže nebrat. To je jasné. Nikdo nechce mít na krku dluhy svého „miláčka“, ani nechce řešit nevěry nebo závislost na alkoholu. A samozřejmě vůbec netoužíme po pocuchaných nervech ze vztahu s narcisty, manipulátory či choleriky. Toužíme už přece po klidu.

A teď druhá stránka věci. Kde takoví muži jsou?

Studená sprcha

Takže když jsme si muže hezky roztřídily, zůstala nám jen malá skupinka mužů značky „ideál“. Ale dámy, nekřičte hurá!!!  Bohužel totiž musíme vzít na vědomí, že většinou všechny ženy solitérky na sobě fakt makají, a tím pádem je nás hodně. Navíc musíme započítat i stálý příliv nových, mladších, čerstvě rozvedených žen a také musíme bohužel zahrnout i nárust úplně mladých svobodných žen. Není dnes nic neobvyklého, že si padesátiletý muž vezme za manželku mladou svobodnou ženu. A já to nijak nesoudím. Je to prostě fakt.

Zní to tvrdě, já vím, ale bohužel, tak to často je. Najít muže, se kterým bychom opravdu plně rezonovaly, je těžké a stojí to úsilí. Ne každá žena má to štěstí a vyjde jí to hned. A ne každá žena vydrží do nekonečna sbírat úlomky svého srdce a dávat je znovu a znovu dohromady. Pro některé ženy je nakonec příjemnější a smysluplnější postavit se čelem k otázce: „Jak být do prkýnka sama, bez partnera, a přitom šťastná“?  

Možná se vám teď zaleskla slza v očích a je vám z toho smutno. Chápu to. Ale víte, co je horší?

• Být nešťastná ve vztahu, do kterého vstoupíte jen proto, abyste nebyla sama a pak se každý den trápit.

• Nebo čekat na Godota. Věčné čekání na velkou lásku, která ale nikdy nemusí přijít, kdy celý váš další život podřizujete tomu, že až… až…. Stále hledáte, zažíváte výkyvy emocí, které vás sráží po každém pokusu o vztah dolů, až vám nakonec život proteče mezi prsty a vy si jen řeknete: „Na co jsem furt čekala? Měla jsem si užívat. Měla jsem vzít život za pačesy a naučit se být šťastná sama, bez partnera.“

Ale jak? Nebojte se, není to tak těžké. Jednoduše přestaňte stavět vzdušné zámky a přestaňte snít o svých nápadnících a přisuzovat jim vlastnosti, které ani nemají. Nelžete si do vlastní kapsy a nezamilujte se jen do představy, jaké by to mohlo být. Stůjte nohama na zemi.

Teď přijde ta JEDINÁ OPRAVDU TĚŽKÁ část. Představte si, že byste měla věšteckou kouli. Podívala byste se do ní a zjistila byste, že už vhodného životního partnera nikdy nepotkáte.

Zkuste si to představit. UŽ NIKDY. V první chvíli šok. Možná i slzy a pak… smíření, přijetí a klid. Jen bych doplnila, že tady mám na mysli životního partnera. Nehovořím tady o kamarádech a o mužích, kteří nám dělají občas společnost. 🙂

Když takovou možnost přijmete, vaše nitro se vám otevře a ukáže vám, kde máte hledat štěstí.

Jen mu dejte prosté zadání bez podmínek. „CHCI BÝT ŠŤASTNÁ.“

A tady je pár tipů ode mě.

• Zpočátku vám bude smutno. Je to přirozené a neznamená to, že se tak budete cítit pořád. V každém vztahu vzniká pouto a každé pouto vytváří návyk. Když pak zůstaneme samy, je úplně normální, že se objeví abstinenční příznaky. Stýská se nám po životě ve dvou. Dokud hledáme partnera a nemáme ho, stýská se nám.  Když hledat přestaneme, přestane se nám i pomalu stýskat.

• Neposlouchejte vašeho vnitřního rýpala: „Měla by sis někoho najít. Žena má bez manžela těžký a smutný život.“ Takový nesmysl. Jen si vzpomeňte na Alžbětu – panenskou královnu nebo na Coco Chanel. Obě žily svůj sen jako svobodné ženy a užívaly si to. A co ty zástupy úžasných rozvedených a ovdovělých žen!!!  Za mě úžasná žena, Louise Hay. Jen se podívejte do současnosti, ale i do historie, kolik žen našlo nový a lepší smysl života, když zůstaly samy.

• Neporovnávejte se se zadanými kamarádkami. Nikdy nevíte, jaký je jejich život doopravdy, a navíc srovnávání vede k žárlivosti, zášti a nepřejícnosti, a to není dobré. Netvořte v sobě negativní myšlenky a pocity. Pokud vám takoví lidé momentálně vadí, tak kontakt s nimi na čas omezte a přestaňte je sledovat i na sociálních sítích.

• Buďte k sobě upřímná a přiznejte si, že dny, kdy za námi skvělí nápadníci běhali jako kotě za klubíčkem, už jsou pryč. Neříkám, že by se za námi muži neotáčeli, to ano, ale už je to jiné. I my jsme už jiné a je třeba přijmout myšlenku, že pokud se přece jen objeví nějaký solidní protějšek, nebude to pravděpodobně hned.  

• Řekněte si, že vaší jedinou prioritou a láskou na příští rok, dva budete jen vy sama. Většinou se to musíme znovu naučit, protože ve vztahu mnoho žen sebelásku nepěstuje. Stále se rozdávají manželovi, dětem, příbuzným a na sebe zapomínají. Když pak zůstanou samy, jsou opravdu úplně samy. Ztratily ve vztahu totiž i sebe.

• Najděte se! Poznávejte se. Dělejte všechno, co vás baví a nenechte se svou samotou omezovat. Najděte si nové koníčky, zájmy, přátele a pečujte o sebe, jako byste se starala o malou princeznu. Zamilujte se do sebe, rozmazlujte se a plňte si svá přání.

• Rozvíjejte svou sebelásku, sebevědomí a uvědomujte si svou hodnotu. To, co umíte, v čem jste dobrá. Rozvíjejte své dobré vlastnosti a získávejte nové. Chvalte se každý den. Buďte pozitivní. Odpusťte všem, kteří vám ublížili. Ne kvůli nim, ale kvůli sobě, abyste se zbavila hnilobných myšlenek, které vás stále zamořují. Zabouchněte dveře za minulostí a rozběhněte se do nového života.  Samota vám může otevřít nové obzory, tak se nebojte je otevřít a prozkoumat.

A pokud sama být nechcete?

• Nikdy si nehledejte životního partnera, když jste hladová po lásce a když nemáte dostatečnou sebelásku. Od hladu pak spolknete i červa.

• Nemusíte být sama, pokud dokážete snížit své požadavky. Jen je pak dobré si uvědomit, že chtít po rybě, aby létala, je stejně nesmyslné, jako chtít po svém novém partnerovi, aby se kvůli vám nějak měnil. Daleko lepší je naučit se, být sama se sebou spokojená a nečekat od partnera, že to on vás učiní šťastnou. Musíte to udělat sama, jinak vás čeká zklamání.

Když si prohlížím fotky a vzpomínky ze svého života, vidím, jak těch posledních pár let bylo úžasných. Kolik jsem toho zažila, kolik lidí jsem poznala, co všechno jsem se naučila o životě, o sobě a o lidech. Kolik zábavy, dovolených a skvělých víkendů jsem absolvovala, buď sama nebo s přáteli, s dětmi či s vnoučaty.  A také vidím, kam jsem se posunula profesně.

Možná by můj život v páru byl také hezký, ale nemohu říct, že můj život v samotě je horší. To rozhodně není. Naopak. Je to prostě jiná varianta mého života. A bohatší jsem v tom, že jsem mohla poznat obě dvě možnosti.

Ať chcete partnera, nebo ještě nevíte, co přesně chcete, v každém případě je fajn naučit se žít sama a být šťastná. Buďte zářivá jako diamant – solitér. Kdo ví, možná pak jednou opravdu potkáte jiný zářivý diamant.

______________________________________________________________________________________________________________________________

Jsem solitérka každým coulem a svými myšlenkami a zkušenostmi pomáhám ženám, které se ocitly v samotě, aby si svůj stav SOLITÉRKY užívaly a našly v něm zalíbení. Buď na nějaký čas, než naberou sílu do dalšího hledání partnera nebo napořád jako já. Na mém blogu ReniBrazi najdete články, ebooky, ale také odkaz na facebook pro solitéry,