Součástí života solitéra je získávání nových zážitků a zkušeností. Když si plníme své cíle, svá přání, získáváme nejen nové prožitky, ale i nové zdroje radosti a štěstí. Nedovedu si už představit žít život bez cílů, bez osobních výzev a bez těch úžasných pocitů, které pak přicházejí. Mezi ty, které jsem zvládla, patří například cesta na Bali. Stěhování z Ostravy do Prahy, ve věku, kdy už jsem měla odrostlé děti a byla jsem sama. Přejít na samostatnou práci z domova tak, jak mi časově vyhovuje.
Dokonce i řízení auta v Praze, byla pro mě obrovská výzva. Pokaždé, když jsem zpočátku sedala za volant, klepala se mi kolena a měla jsem obavy, kde zaparkuji. Velkou výzvou pro mě bylo vytvoření mého blogu, psaní článků, eBooků. Zviditelnění mé osoby i mých myšlenek veřejně na internetu. Online podnikání a zvládnutí všech potřebných programů a aplikací.
Byly to pro mě výzvy, u kterých jsem cítila počáteční obavy a nejistoty. Občas jsem propadala pocitu, že to nezvládnu, že na to nemám, že je to nereálné. Občas jsem byla bezradná. A někdy jsem si jen povzdechla: „Holka zlatá, co sis to zase na sebe ušila.“ Jenže když si něco přeji a je to čistě v mých silách, dělám vše proto, abych si své přání, svůj sen splnila. A daří se mi to. Není to proto, že bych se narodila na šťastné planetě. Je to tím, že mám strategii. A o tu se s vámi dnes podělím.
Kdysi jsem četla knihu o horolezcích a kdykoli se pustím do něčeho nového, vzpomenu si na ni. Horolezci, kteří chtějí vystoupat na nějaký vrchol, vědí, že je to náročné. Přestože se na výstup důkladně připraví, nikdy nemohou být připraveni na všechno. Zpočátku vládne nadšení a elán. Pak ale přijdou chvíle, kdy musí překonat sami sebe. Nevzdávají se však uprostřed hory. Jdou za svým cílem, dokud nedojdou k vrcholu. Bez ohledu na únavu, na obtížnost, na nečekané překážky.
V každé chvíli se musí plně koncentrovat, správně se rozhodovat, mít odvahu a být vytrvalí. Co získávají? Nádherný výhled z vrcholu hory, ale především úžasný pocit, že něco zvládli. Překonali své pochybnosti, těžkosti i strachy. Možná někde uklouzli, možná na ně padalo kamení, možná se zranili, ale dokud mohou, stoupají vzhůru. Nakonec, když bezpečně sejdou dolů a sedí pod tím kamenným obrem, zažívají neuvěřitelný pocit štěstí, že to zvládli, že byli až na vrcholu, mezi oblaky.
My můžeme zdolávat jiné vrcholy a zažívat podobné pocity, když si plníme své sny. Chcete si postavit dům? Začít podnikat? Žít v jiné zemi? Nebo poznávat vzdálené kraje? Prožít dovolenou na zaoceánské lodi? Jak to ale udělat, abyste dosáhli svého snu? Jak to udělat, abyste se někde cestou nenechali odradit? Jak vydržet a našetřit si finance, které pro splnění svého snu potřebujete?
V první řadě je zapotřebí, najít tu správnou výzvu. Takovou, při které se nám rozbuší srdce a my začneme toužit. Touha je palivo, které nás udrží na cestě, i když přijdou překážky, nepohodlí, strach. Touha je to, co nás žene kupředu. Touha je to, co nás ráno zvedne z postele a dává nám sílu jít za svým cílem. Abychom opravdu po něčem toužili, musí být náš cíl konkrétní, musíme si ho umět představit a procítit jej. Každý den se na něj těšit a vidět sami sebe při dosažení cíle.
Myslíte si, že odvážní lidé nemají strach? Jistěže ho mají. Něco se však naučili. Odvaha je schopnost uvědomit si svůj strach, nedovolit mu, aby nás paralyzoval a dělat to, čeho se bojíme. Neznamená to, že byste od teď měli chodit v noci na nebezpečná místa, nebo překonávat nějaké silné fóbie. Spíš mám na mysli takové obyčejné věci. Bojíte se neúspěchu? Bojíte se postavit za sebe? Bojíte se říct NE? Bojíte se zviditelnit? Bojíte se, že si nebudete vědět rady?
Vezměte si svůj strach do batůžku a vyrazte za svým snem. Strach je přirozený pocit, který nás chrání. Často však vznikl někde v dětství, na základě toho, co jsme viděli ve svém okolí nebo toho, co jsme zažili. Je to zápis v naší mysli, který bychom měli čas od času přehodnotit. Překonat strach opravdu stojí za to. Ty nejlepší zážitky jsem měla poté, co jsem udělala to, čeho jsme se hodně bála.
Když se pustíme do něčeho velkého, jsme většinou plni elánu, nadšení a energie. Po nějaké době však přichází únava. Často si člověk řekne. „No tak tohle nemám zapotřebí. Takhle se namáhat, mít málo času a neužívat si život.“ Jasně, můžete to vzdát. Můžete si dělat co chcete. Ale pokud po něčem opravdu toužíte, nevzdávejte to. Co třeba upravit svůj denní program, přehodnotit činnosti, které děláte a zamyslet se nad tím, kde vydáváte energii zbytečně? Hlavně si uvědomit, že takto to nebude do konce života.
Představte si letadlo. Při startu vyžaduje plnou pozornost pilotů. Zvedá se ze země a míří k oblakům. Když se pak dostane do požadované výšky, je možné zapnout autopilota. Stejně tak vy, až jednoho dne dosáhnete svého cíle, nebudete už muset ze sebe vydávat tolik energie a pozornosti, jako na začátku.
Na splnění svého cíle se musíte plně koncentrovat. Horolezec se také musí zcela soustředit na to, kam stoupne, co udělá, kde se uchytí. Kdyby to nedělal, dopadlo by to špatně. Ano, někteří dokážeme dělat deset věcí najednou, ale co z toho je opravdu momentálně nezbytné? V době, kdy začínáme pracovat na svém cíli, nemůžeme si dovolit plýtvat ani fyzickou a ani psychickou silou.
Kolik zbytečností vás rozptyluje? Kolik zbytečností vám zaměstnává hlavu? Pokud na něčem pracuji, nedovolím abych trávila zbytečně moc času tím, co mě k mému cíli nevede. Vždycky si položím otázku. „To, čím se teď zabývám, nad čím tady hloubám, vede mě to k tomu, co chci? Jak moc je to v souladu s mým cílem? Pomáhá mi to dokončit můj projekt? Splnit můj sen?“
Během naší cesty častokrát přehodnocujeme způsob, kterým chceme dojít k cíli. Zpomalíme, protože jsme unavení. Změníme směr, když narazíme na něco, o čem jsme nevěděli. Hledáme jinou cestičku. Analyzujeme, jestli děláme ty správné kroky a případně uděláme změny. To nejsou překážky, které by nás měly zastavit. Jsou to běžné situace, o kterých jsme předem nevěděli a během své cesty je musíme brát v úvahu a přizpůsobit se jim.
Někdy se stane, že právě tyto změny, nás dovedou ještě k lepšímu výsledku. Proto se nerozčilujte ani nepropadejte panice, když se objeví překážka. Je to jen křižovatka, na které znovu vše zhodnotíte. Podobně to dělá navigace v autě. Rychle a jistě vyhodnotí jinou možnost, když zajedete špatně.
Když jsme vyčerpaní, když nám dochází energie, musíme ji doplnit. Pokud chcete dokázat to, co jste si předsevzali, nemůžete neustále jet na nouzový režim. Se svými spotřebiči to přece také neděláte. Vybije se vám mobil, dáte ho do nabíječky. Když se vám to stane někde venku, naštve vás to a příště už si dáte pozor, aby se to nastalo. Nabijete si jej dostatečně před odchodem z domu.
Stejně tak i vy sami se musíte pravidelně dobíjet. Když vydáte veškerou energii a nikde žádnou nedoplníte, je zcela přirozené, že vyhasnete. Nejsou to žádná znamení, že se máte cíle vzdát, že na to nemáte, že to nedokážete. Je to jen vzkaz, že musíte mít jiný poměr mezi příjmem a výdejem energie. Je zapotřebí zvolit jinou frekvenci a délku dobíjení. Nebo můžete zapnout úsporný režim.
Také není dobré porovnávat se s druhými. Každý má jinou kapacitu. Je důležité zjistit, kde jsou vaše hranice, kde už takzvaně vyhasínáte a nastavit „zazdrojování“ jinak.
Ty přijdou téměř vždy. Všechno, co je pro nás neznámé, je i nejisté. Tak to je. Dokud to nevyzkoušíme, nemáme jistotu. Nevíme, jak to nakonec dopadne. Pochybnosti přicházejí buď zvenčí, když se příliš často ptáme druhých, porovnáváme se nebo přicházejí zevnitř. Nedostatek sebedůvěry, vyčerpání, únava, vlastní vnitřní rýpal. Analyzujeme, zda nám konečný výsledek za to všechno stojí. Určitě ano.
Dokud nedokončíme to, co jsme si předsevzali, tak výsledek nezjistíme. Ať bude výsledek jakýkoli, změnu v našem myšlení a chování zúročíme nakonec vždy. Takže ať to dopadne jakkoli, naše nové schopnosti a nabyté zkušenosti, budou našim úspěchem.
Chci vás povzbudit, abyste si vybavili své nesplněné sny a přání. Abyste si je napsali a vybrali z nich jeden, na který se zaměříte. Přání, které vám rozbuší srdce. Takové, po kterém hodně toužíte. Představte si ten výsledek a pusťte se do práce.
Nebojte se ani těch nejbláznivějších nápadů. Plnit si své sny a cíle, je krásná cesta, na které něco vytváříte, učíte se, ale také měníte sami sebe. Možná jste z dětství naučeni stát stranou, být opatrní, nebo si nevěříte. Když se ale vydáte hledat nové zdroje radosti a štěstí, změní vás to. Všechny překážky se naučíte překonávat.
Svůj život si pak budete užívat, jako správný solitér.
Mějte se krásně a naplánujte si výstup na svůj vlastní Matterhorn. Přeji vám, abyste, co nejdříve dosáhli svého cíle. Na cestu si můžete dát do kapsy lísteček s těmito slovy:
____________________________________________________________________________________________________________________________
Ráda bych vám také sdělila, že brzy bude k prodeji eBook Manuál pro solitéry včetně pracovních listů. Jedná se o praktickou příručku, ve které si budeme mimo jiné odpovídat například na tyto otázky.
Mezitím si můžete přečíst můj eBook zdarma. Odkaz zde. >>Proč se cítíme tak mizerně, když začínáme žít sami<<. Nejenže si přečtete něco o mě a o tématu života v samotě, ale dostane se tak do mé databáze čtenářů.
Obdržíte pak mezi prvními oznámení mailem, že Manuál pro solitéry, je již dokončený a připravený k prodeji.
Můžete mě také sledovat na fb: https://www.facebook.com/renibrazi
Nebo mi můžete napsat na email: info@renibrazi.cz