Současné dění nás postavilo do nových situací. Učíme se žít plně online. Nakupujeme více přes internet. Děti se učí prostřednictvím TV, mailů, skypu atd. Mnoho zaměstnanců dostalo možnost nebo dokonce příkaz, pracovat na Home office. Mnozí stojí před otázkou jak pracovat z domova? Jak si udržet disciplínu? Jaké nástrahy na nás číhají? Jak pracovat, když jsme odloučeni od kolektivu?
Já sama pracuji z domova už několik let a za tu dobu si troufám říct, že to mám dobře zmáknuté. Proto se ráda podělím o své zkušenosti.
Nejdříve je důležité vytvořit si pracovní prostor. Není dobré pracovat jen tak ze sedačky nebo dokonce z postele. Pokud máte vlastní psací stůl, máte vyhráno. Pokud ne, změňte třeba kuchyňský nebo jídelní stůl v pracovní prostřední. Pokud máte doma kutila a nářadí, vytvořte pracovní prostor z desky. Je také možné zabrat pracovní stůl dětem a vytvořit tak sdílené místo. V posledním případě lze použít i balkonové stoly. Hlavně mít vše přehledné a uklizené.
Vyzkoušela jsem pracovní prostor na různých místech v bytě. Výhled do prostoru já nemám ráda, rozptyluje mě. Ideální pro mě je koukat do zdi nebo do okna. Tato varianta mi vyhovuje nejlépe. Za prvé mám denní světlo, za druhé přece jen vidím „život“ venku a je jedno, jestli jsou to stromy nebo lidi.
Pořiďte si pořadač nebo alespoň složky, svorky na třídění papírů. Udržujte svůj pracovní prostor opravdu jako pracovní prostor. Pomůže Vám to psychicky se naladit na práci. Když k němu zasednete, měli byste cítit tu pracovní atmosféru. Také si ho zútulněte. Kytka, svíčka, fotka, to vše dotvoří vašemu novému místu příjemnou atmosféru, kde budete rádi trávit čas.
Pokud si nemůžete nechávat věci na stole, vytáhněte nějakou krabici a tam si všechny pracovní pomůcky po skončení práce uložte. Hledání je fakt brzda.
Každý získává podklady k práci jinak. Jako účetní pracuji s dokumenty od klientů. V těchto dnech si zajistěte, abyste materiály (podklady) k práci dostávali digitálně, přes sdílené prostředí, digitální úložné prostory. V horším případě ať Vám je pošlou, messengerem, poštou, či jinou přepravní službou.
Na internetu jsem se dočetla, že na kartonu zůstává virus 24 hod. Pro mě je to informace, že balík převezmu v rukavicích a otevřu nejdříve za 24 hod. Na vzduchu přežije virus až 3 hodiny. Na základě těchto informací, je potřeba k balíkům přistupovat. Takže digitální cesta je na 1. místě.
Není-li váš zaměstnavatel v tomto technicky sběhlý, chopte se iniciativy a něco vymyslete. Dejte něco do oběhu vy sami. Tato chvíle dává lidem velkou šanci vyniknout v tom co umí. Teď je šance hodně změnit, ukázat co umíte, jak jste přizpůsobiví.
Moje pracovní doba začíná v 9 hodin a opravdu vstávám tak, abych se stihla nasnídat, udělat hygienu a v 9.00 už s kávou, zasedla ke stolu. Oblečená, ne v pyžamu, mírně nalíčená a učesaná 😊. Ideální je, si před tím ještě udělat malou rozcvičku nebo si zatančit u otevřeného okna. Organismus postrádá totiž ten ranní úprk na autobus a závan čerstvého vzduchu, kterým se prokrví a rychle probere.
Pokud cítíte, že jste ještě v 9.00 malátní, určitě pohyb zařaďte. Třeba, jen 10 min. Pokud potřebujete víc nakopnout, tak si dejte studenou sprchu a oblečte se tak, abyste si připadali jako v práci. Začněte úkoly, které máte rádi a postupně přejděte k těm méně oblíbeným.
Nemusíte vstávat – ANO musíte, jdete do práce.
Domácí práce – NE. Můžete odpoledne třeba hodit prádlo do pračky a pověsit, nebo opláchnout nádobí ale to je tak všechno. Jinak jste opravdu v práci. Dodržujte to alespoň v počátečním období. Dnes, už si práci dělím na bloky. Pracuji ráda večer a ve dne pak mám víc volna.
Sociální sítě – udělám si několikrát za den přestávku, kdy zkouknu sítě, zprávy, něco přečtu, odpovím a pak vypínám oznámení. Pouze pracovní komunikace. Osobní prostě NE !!!!!! Toto je největší nebezpečí. Zvlášť teď, když jsou skoro všichni doma.
Postel – v té se spí nebo odpočívá. Po práci. Nepracujte v posteli.
Vyhýbejte se lednici – jezte jen v pravidelných intervalech jako v zaměstnání, pokud nechcete na konci naši společné karantény vážit o 10 kg víc.
Filmy – já se občas dívám na film ale jen tak, že ho poslouchám a rozhodně něco jednoduchého, nic napínavého, nebo to, co už jsem viděla, a to jen při práci, která je více méně automatická. Je fajn poslouchat rozhovory jiných lidí, když jste sami. Zvláště filmy z pracovního prostředí, kde lidé kmitají, mají schůzky, porady. Vtáhne vás to do pracovního rauše a máte trošku jiné kolegy.
Stejně tak si můžete pustit nějaké webináře, přednášky ale ne moc hlasitě, je to jen podbarvení. Do obchodu také chodím po práci. V dnešních dnech si jídlo nechávám zasílat.
I když už děti doma nemám, byla doba, kdy jsem děti měla a u toho jsem pracovala. O prázdninách nebo když byly nemocné, což bylo celkem často. Dala jsem jim nějaké úkoly, nebo jsem je zabavila a vysvětlila jsem jim, že teď musím pracovat a oni se musí zabavit sami. U nás to fungovalo. Jako účetní OSVČ jsem si nemohla dovolit nepracovat. Připravila jsem jim do lednice svačinky a pro každé dítě jsem nachystala láhev s pitím. Oběd jsem si připravila den předem.
Když jsem byla v Austrálii, tak má nevlastní mladší sestra, rodilá australanka, pracovala jako ošetřovatelka seniorů. Chodila do práce a děti vozila do školky. S batůžkem s celodenní stravou a pitím. Takže každý den po práci vařila a chystala jídlo na další den. Ptala se mě, jak to máme my ?
Vysvětlila jsem ji, že moje děti mají koupené stravenky a dostanou na stravenku po desáté hodině svačinku a po vyučování oběd. Vytřeštila na mě oči a řekla : „Stěhuji se do česka!“ Jak je vidět, jsou v zahraničí školky, které dětem stravu běžně nezajišťují.
Pokud kluci zlobili, tak měli odpolední klid a bylo jedno jestli jim bylo 8 nebo 12. I když nespali, tak ten nucený pobyt v posteli je poučil. Když byli menší, bylo lepší den rozdělit na bloky 2-1-2-1. Dvě hodiny práce, hodina intenzivní péče a nějakou část práce dělat večer. Začala jsem s kratším časovým úsekem a prodlužovala jsem pracovní čas. Aby mě tolik nerušili, dávala jsem si hudbu do sluchátek, tak hlasitě, abych běžné brebentění neslyšela.
Chápu, že ne u všech dětí to lze, zvláště u těch předškolních je to problém. Je to náročná situace ale co jiného se dá dělat než to alespoň zkoušet. Možná budete s dětmi doma 2 týdny, možná 4 týdny, možná 2 měsíce. Zpočátku se asi nebudete moc soustředit na práci, ale vydržte. Možná vás začnou napodobovat a budou si hrát na práci.
Když si vytvoří reflex – zlobím – máma nechá práce, budou to dělat stále. Když si začnou osvojovat reflex zlobím, křičím – jdu spát, opisuji slabikář, musím uklízet, zákaz TV, učím se navíc, postupně je šance, že se to poddá. Měla jsem doma 3 kluky a toto jsou moje zkušenosti. Samozřejmě ne každý je přijme.
V poslední době sleduji, že někteří rodiče jsou zděšeni. Hromady úkolů na které mají dohlížet a často učivo, kterému děti a mnohdy ani sami dospělí nerozumí. A při tom všem vařit, uklízet, vyučovat v několika ročnících současně a dělat při tom ještě svou normální práci. A co teprve, kdyby rodič onemocněl?
Nedivím se rodičům, že jsou z toho zničeni. S domácím vyučováním nemáme u nás moc zkušeností. Věřím ale, že učitelé mají techniku a znalosti na to, aby se dokázali s dětmi spojit přes internet a učivo jim vysvětlili tak, aby především starší děti, mohly pracovat samostatně nebo s jejich dozorem na dálku. I kdyby jim děti měly telefonovat nebo volat přes skype, že něčemu nerozumí. Pak to mohou buď každému vysvětlovat zvlášť nebo nahrát video pro všechny. Opravdu vést online školu.
Pokud bych takové problémy měla, určitě bych se s učiteli a s ostatními rodiči spojila a požádala je o spolupráci. Možná, když se dáte dohromady, vzájemně si vypomůžete.
A co by se vlastně stalo, kdyby teď děti nebyly klasifikovány? Vždyť zeměpis, dějepis, přírodovědu atd. mohou podle zadaných témat sledovat v dokumentárních pořadech. Mohly by jen procvičovat matematiku, čtení a jazyky v rozumné míře. Co by se tak hrozného stalo, kdyby se prostě osnovy pro letošní a příští rok pozměnily. Myslím, že nic strašného by se nestalo.
Na druhé straně znám učitelku, která si vytvořila s dětmi WatsApp skupinu a tam s nimi komunikuje. Taková skupina na WatsApp nebo na FB, je určitě zajímavý přístup. Komunikace je jednoduchá a děti jsou učiteli i spolužákům blíž. Tato paní učitelka, dělá pro děti i videa. Skvělé.
V současné době je to určitě prevence proti koronaviru a také pobyt s dětmi doma pro ty , kteří je mají.
Možná novou, lepší komunikaci mezi rodiči a školou.
Čas, který jste předtím trávili cestováním do práce, můžete nyní využít bud k práci nebo k odpočinku nebo k přípravě jídla na další den.
Budete pracovat samostatně a otestujete si, jak moc vám to vyhovuje.
Pokud Vám práce ubývá, vlivem situace, která nastala, začněte něco vylepšovat. Snažte se přijít na to, jak efektivněji v budoucnu pracovat. Ukliďte si plochu, složky v počítači. Vytvořte si grafy, které budete v budoucnu používat, tabulky, taháky. Prostě vše, na co normálně nemáte čas.
Možná Vás tato doba inspiruje, promyslíte si co dál, čemu byste se mohli věnovat, čím byste se mohli živit. Co se můžete naučit. Podívejte se na internet, jaká je nabídka online kurzů, webinářů apod. Hledejte inspiraci pro další život i pro novou práci.
Je to zvláštní doba, ve které můžete ukázat svým nadřízeným, že HOME OFFICE FUNGUJE a je velmi pravděpodobné, že později, po karanténě, budete mít home office častěji, pokud Vám vyhovuje. Vidím jak mnoho zaměstnavatelů, kteří nefandili práci z domu, byli najednou schopni zajistit technicky i organizačně, během pár dnů, přesun celých firem a úseků do modulu online. Lidé, kteří se tomu bránili, začínají poznávat výhody práce z domova. Administrativní svět se v tomto směru pohnul masově vpřed. Smart office hromadně funguje.
Kouzelná věta „všechno je, jak má být“ dostává svůj rozměr. Proto se snažte, aby vaše práce z home office byla co nejlepší a pokud jste v ohrožené skupině a bojíte se, že budete možná bez práce, začněte se už teď něco online učit. Začněte tvořit, hledejte práci online. Kdo ví, třeba vám to přinese něco nového, krásného, svobodného. Práci z domu ve větším měřítku. Práci z chalupy, z terasy, z balkonu, z pláže.
Nevíme jak velký bude ekonomický dopad. A určitě to nezlehčuji. Dominový efekt nedokáže nikdo odhadnout. Proto by člověk s běžnými příjmy neměl ani po skončení karantény zbytečně utrácet. Měli bychom si projít své náklady a zvážit, kde je můžeme snížit. Život v následujících týdnech, možná i měsících budeme pravděpodobně žít jednodušeji a možná budeme na čas i méně konzumní společnost.
I tak se nedívejme se na to, co ztrácíme, ale dívejme se dopředu. Tato doba může mnohé změnit, pomoci novému způsobu života. Dívejme se na ni, prosím, pozitivně. Možná je to ten milník v životě nás všech, kdy budeme dělit život na uspěchaný před KORO a na poklidný po KORO. Mějme oči otevřené a hledejme svou novou cestu .