V naši společnosti žijí lidé většinou v párech, ale nebylo tomu tak vždy. Naši dávní předkové  žili v tlupách, kmenech. Později lidé žili společně jako velká rodina i s rodiči, často i s prarodiči a širším příbuzenstvem. Dnes žijeme převážně v malých rodinách. Rodiče a děti. Postupem času, ale čím dál víc lidí žije samotných. Všechny věkové kategorie. 

Možná je to nějaký přirozený vývoj, kterému se přizpůsobujeme, učíme se ho a sžíváme se s ním. Neznamená to, že život v párech skončí ale také to neznamená, že je něco v nepořádku s těmi, kteří žijí sami. Znamená to jen, že společnost nám umožňuje žít tak, jak chceme. Nikdo dnes takové lidi u nás nesoudí. Mají jen jiný stav, jiné možnosti, jiné zdroje radosti a štěstí. Mají prostě možnost žít krátkodobě nebo dlouhodobě jiný život. Ne v každé zemi je taková možnost svobody všeobecně tolerovaná a akceptovaná zvláště u žen